Malovat jsem začala jako dítě a už brzy si ostatní všímali, že mi to jde. Prostě šlo poznat, co jsem vyobrazil – že tohle je medvěd a tohle opice. Proto mě to taky bavilo. Kus svého dětství jsem proležel na břiše nad svými obrázky a vznikly jich tisíce. Bohužel velmi málo se jich dochovalo. Především lituju, že se ztratili moji „psohlavci“. To byli lidé se psími hlavami, kteří mezi sebou sváděli nelítostné boje a kterým jsem vymýšlel celou historii. Zobrazoval jsem posloupné výjevy z jejich válek a příměří, obléhání hradů, sbírání padlých…

Ale mě tehdy měli za podivínské dítě – a asi jsem jím byl. Zároveň jsem byl někým, kdo už tehdy velmi dobře – byť nepříliš vědomě – nahlížel svou duši a její vnitřní sváry. Věci, které zůstanou většinou lidé nadosmrti skryty. Odvažuju se říct, že právě to byl můj největší dar, který zastiňoval svou podmínku – dar věci prostě namalovat.

Bohužel jsem v tom směru nenašel u nikoho pochopení. měli pro mé obrazy uznání, ale hned se ptali, proč raději nemaluju něco jiného – líbivějšího. Nechápali to – a jak je známo, co nechápeme, to zpravidla odsuzujeme. Jako malý chlapec jsem stěží dokázal vysvětlit, co jsem jen tušil a co dokážu jakžtakž vysvětlit až dnes po mnohaletém studiu psychologie a kultury. A tak jsem se tehdy ještě víc uzavřel do svého světa „psohlavců“.

Čas šel dál a někdy v mých letech
jsem s malováním přestal, jako když utne. Sám si to neumím vysvětlit. Pamatuju si jen okolnost – bylo to bezprostředně potom, co se mi zdál sen, ve kterém jsem slyšel překrásnou hudbu. Na několik dalších let se stala hudba spolu s literaturou mým velkým zájmem. Nebýt toho, stěží bych mnoho let poté naspal ke dvěma stovkám písniček, které teď postupně spatřují světlo světa.   

Jak jsem řekl, malování ustoupilo do pozadí. Ale nevymizelo úplně. Prodíralo si cestu vpřed v podobě mimoděčných kreseb na okrajích stránek mých středoškolských sešitů a vysokoškolských poznámek. I když během těch let (1991-2003) nevzniklo nic, co bych mohl ukázat, po celou tu dobu jsem kreslil aspoň dvě hodiny denně. Což se časem projevilo – dalo to vzniknout základu mého stylu. Vznikly jisté zprávy vedení linky, budování prostoru…